KAREL MIČÁNEK : Názvy ulic v Jeseníku – Čechova ulice
Nejprve několik omluvných slov. Když jsem se před časem rozhodl, že napíšu pár článků o jménech jesenických ulic, vybral jsem si nejprve pár ulic, jejichž historie i jména (nová i původní německá) přinášela určité zajímavosti ( Bezručova a Vaškova, Dittesdorfova ( pojmenována po Dittersovi), pak proberu pár ulic s méně známými jmény, vždy v jednom článku alespoň 3-4 ulice.
Avšak když jsem se začal probírat archivními informacemi, nenašel jsem nikoho tak málo zajímavého, abych mu věnoval jeden odstavec v článku.
Takže milý čtenáři, promiňte, ale ještě nějakou dobu, pokud mi to čas (a editor) dovolí, objevíte v Jesenických novinách on-line krátký článek o nějakém zajímavém člověku, na kterého bychom opravdu neměli zapomenout.
Nyní tedy k Čechově ulici.
Portrét Svatopluka Čecha od Jana Vilímka, zdroj: wikipedia
Je to dosti nenápadná ulice, těžko k nalezení, souběžná s Dukelskou, spojuje ulici B. Němcové s Vrchlického. Avšak básník, prozaik, novinář Svatopluk Čech nebyl v žádném případě nenápadný , ten si své místo mezi nejlepšími českými básníky a spisovateli určitě zasloužil. Proto je mi i trochu líto, že naši radní před lety, když měnili původní německé názvy ulic, mu to pěkné jméno Svatopluk Čech zbytečně zkrátili.
Asi si někde přečetli jeho celoživotní heslo : Jménem, srdcem, stejně Čech!
Svatopluk Čech se narodil v Ostředku na Benešovsku v roce 1846. Vystudoval práva, ale jako právník se živil jen velmi krátce, hojně publikoval, celý život byl velmi pracovitý. Také velmi rád cestoval, byl na Kavkaze, v Chorvatsku, Dánsku, Polsku, Itálii, Francii. O všech svých cestách také poutavě psal.
Jeho literární dílo je žánrově opravdu rozsáhlé. Psal především eposy, ale také satiru, fejetony, povídky, i humoristické, romány, hojně přispíval do řady literárních časopisů.
Určitě si vzpomenete na jeho Výlety pana Broučka, poprvé vyslal pana domácího Broučka na Měsíc ( přesněji do Měsíce, jak zní název knihy) dále pak do Prahy patnáctého století, přímo v předvečer bitvy na Vítkově. Při četbě této knihy si člověk uvědomí, jak málo se náš národ za více než sto let změnil. Pan Brouček se přidá nejprve k husitům, pak zase ke katolíkům, zkrátka tam, kde je to pro něj výhodnější. Jan Žižka, když se dozví, že pan Brouček přišel ze století devatnáctého, tvrdí, že přece není možné, aby Češi měli takové bezzásadové potomky. Ale Svatopluk Čech to dobře věděl, asi však netušil, že to bude stejné ve století dvacátém i jednadvacátém.
Když dnes čtete nějaký science- fiction román, vzpomeňte na Svatopluka Čecha, jednoho z průkopníků tohoto románového druhu v Čechách.
V roce 1895 Svatopluk Čech koupil v Obříství na Mělnicku domek ke stálému bydlení (Praha pro něj byla příliš rušná). Na národopisné výstavě v Praze koupil malou dřevěnku s jednou místností, kterou pak přistavěl ke svému domu v Obříství (dnes by mu něco takového stavební úřad jistě nepovolil. V této dřevěnce pak měl svou pracovnu, kde někdy také přijímal návštěvy přátel.
V roce 1903 se přestěhoval zpět do Prahy, kde také v roce 1908 zemřel.
Svatopluk Čech byl již od 80.let 19.století uznávanou a respektovanou osobností českého národa. Velmi známé byly jeho Písně otroka, báseň Ve stínu lípy byla často recitována hlavně ve vlasteneckých kruzích.
Již 3 měsíce po jeho smrti byl v Praze pojmenován most Svatopluka Čecha, za jeho života (r.1903) nesly jméno Sady Svatopluka Čecha na Vinohradech.
V řadě českých měst nalezneme ulice, či náměstí Svatopluka Čecha, v místech, kde někdy pobýval jsou pomníky nebo pamětní desky, v Obříství Památník Svatopluka Čecha, v Praze Tróji Škola Svatopluka Čecha, je zkrátka vidět, že Češi měli Čecha opravdu rádi.
I když pravděpodobně Svatopluk Čech nikdy Jeseník nenavštívil, je dobře, že i v našem městě má svoji ulici, sice malou a nenápadnou, ale to slavnému spisovateli a básníkovi dnes určitě již nevadí..
Karel Mičánek
Souvisí:
