Blíží se půlnoc a já odjíždím busem směr Paříž. „Das ist mein platz!“ ozve se nade mnou. Němčina ostře prostoupí uspávajícím prostorem. Nade mnou stojí rozkročená žena se svým mužem a rukou mi naznačuje abych vypadl.

Někdy koncem června jsem se v Jesenickém zpravodaji dočetl, že Technické služby se rozhodly změnit způsob péče o trávníky ve městě. Dosti mne to překvapilo, poněvadž jsme se právě vrátili z takřka měsíčního cestování po Evropě a ulice ve městě, stejně jako park byly zarostlé vysokou trávou a lebedou. Takže pravděpodobně město na trávu v parku a bočních ulicích celý měsíc ani nesáhlo.

Když jsem šel v neděli parkem kolem tenisových kurtů, objevil jsem, že pod IPOSem se staví nějaké obrovské betonové monstrum. Mohutná betonová stěna v rohu stavby nejméně 4 metry vysoká pokračuje vlevo dále do svahu až po silnici do parku, vpravo odděluje budovu zeměměřičů. Co to proboha je?

Tak už to tady zase máme-komunální volby! Parlament jsme zvolili před rokem, nová vláda získala důvěru před pár měsíci a v říjnu si budeme vybírat, kdo se bude starat o naše město. Což o to, zájemců je opravdu hodně, celkem 225 kandidátů z šesti politických stran a tří nezávislých uskupení. Dost mě to překvapuje, zvláště když takřka všichni starostové tvrdí, že to je práce nevděčná a nedoceněná (asi to tak úplně pravda není).

Již více jak třicet let trénuji fotbalová mužstva všech kategorií. Ale to, co jsem zažil v utkání v žákovské kategorii, jsem ještě nezažil. Žáci SK Lipová – lázně hráli v Supíkovicích.

Žiju v Jeseníku bezmála padesát let. Na Jeseník jsem si zvykal pomalu, ale díky horám, sportu a pracovním možnostem, které se tady nabízely, jsem brzy zjistil, že to je město, kde chci trvale žít.

Před pár dny jsme se vrátili z delší cesty po zemi našich sousedů – Německu. Najezdili jsme dosti kilometrů na kole i v autě, viděli jsme spoustu krásných měst a vesnic, nedotčenou přírodu, zkrátka opravdu pěkná dovolená.