Je to krátká, dosti frekventovaná ulička spojující Lipovskou s Tyršovou, často používaná turisty, jdoucími z autobusového nádraží na vlakové. Dříve, před válkou, se nazývala Priessnitz Gasse (Priessnitzova Alej – pozn. red.). A proč Gogolova? Slavný spisovatel Nikolaj Vasiljevič Gogol v této uličce bydlel, dokonce dvakrát při svých pobytech v jesenických lázních. Ale o tom až později.

Nikolaj Vasiljevič Gogol, ruský dramatik a spisovatel ukrajinského původu, se narodil 1.4.1809 v rodině středního šlechtice a statkáře. Mládí prožil v rodinném sídle Vasilevka. Po studiích žil od roku 1828 v Petrohradu, nejprve jako ministerský úředník, nesmrtelnost mu ale zajistila jeho literární tvorba, i když počátky nebyly nijak povzbudivé. Své první dílo z roku 1829, které vydal pod pseudonymem Alov, pro nezájem čtenářů z velké části sám vykoupil a zničil. Naštěstí se z nezdaru poučil a již jeho další sbírka povidek z roku 1831 – Večery na samotě u Dikanky patří pořád ke stálicím klasické literatury.

Nechci čtenáře zatěžovat podrobným seznamem Gogolových děl, ale je opravdu těžké některé vybrat a na jiné zapomenout. Tak se alespoň zmíním o těch známějších :

1835 – Arabesky – sbírka povídek ( Bláznovy zápisky, Podobizna)

1836 – Revizor – divadelní hra

1842 – Hráči – komedie o hře a umění podvodu

1842-46- Mrtvé duše, dvoudílný román, satira na carskou byrokracii

Jedinečnost spisovatele se pozná, když jeho dílo má co říct čtenáři i po mnoha a mnoha letech, a tak tomu u Gogola opravdu je. Stačí se začíst do kterékoliv z jeho knih a máte pocit, že vám jeho románoví hrdinové připomínají některé vaše známé, a že se myšlení a chování lidí za ta uplynulá takřka dvě století příliš nezměnilo. Kupodivu na tom znatelnou stopu nezanechaly ani války, revoluce, převraty, lidé jsou zkrátka pořád stejní.

Gogol byl také vášnivým cestovatelem. V roce 1836 odjel do ciziny, pobýval v Itálii, Německu, Belgii. Jeho zdravotní stav nebyl od mládí nijak valný, trpěl žaludečními problémy, později i depresemi, proto mu evropští lékaři doporučovali časté pobyty v lázních.

V roce 1839 pobyl v Mariánských lázních a v srpnu roku 1845 také poprvé navštívil Priessnitze na Gráfenberku. Nebydlel nahoře v lázních, možnosti ubytování na Gráfenberku byly v té době dosti chudé ( první modernější ubytovací domy se začaly v lázních budovat někdy po roce 1850) ale v domě č.168 dole v Jeseníku, tehdy Frývaldově. Léčil se u Priessnitze celý měsíc.takřka do konce září 1845.

Pobyt mu pravděpodobně dosti pomohl, přátelům psal „ cítím životodárné osvěžení a probouzející se sílu“. Proto v následujícím roce navštívil v červnu Jeseník opět, tehdy ovšem bydlel v č. 73 ( o dva domy dále ) , ale na stejné ulici, která dnes nese jméno Gogolova..Svůj pobyt však v roce 1846 předčasně ukončil ( stěžoval si na velkou zimu).

Bohužel se mi nepodařilo zjistit, jak se v době Gogolovy návštěvy ulice jmenovala, Priessnitzova to určitě ještě nebyla. Jeseník, tehdy Freiwaldau byl malým městečkem bez možnosti lepšího ubytování, hotely ve městě vznikaly až na počátku 20. století. Tehdy také přímo naproti bývalému Gogolovu bydlení ( č.168 ) vyrostl moderní hotel Schrott, dnes známý jako Schrottův dům.

Je zajímavé, jak se Nikolaj Vasiljevič Gogol v lázních zapisoval do knihy hostů. Zatímco v Mariánských lázních v roce 1839 se zapsal jako Nikolaus von Gogol, Beamte ( státní úředník), v Jeseníku po pár letech se již zapsal jako Particulier( jedinečný). V té době však již byl Gogol opravdu slavnou, jedinečnou osobností. Na jeho tvorbu navazovala prakticky celá ruská literatura 2.poloviny 19. století.

Počátkem roku 1852 se Gogol vrátil po letech strávených v cizině opět do Ruska, krátkou dobu pobýval v Moskvě, kde také v březnu 1852 zemřel.

V Jeseníku ale na Gogola nezapomněli. Již v roce 1949, pravděpodobně při pojmenování ulice jeho jménem, umístilo město na dům č. 168 pamětní desku. Dnes na místě domu č.168 stojí panelák, pamětní deska se asi ztratila, ale místo ní je na travnaté ploše vedle paneláku pěkná spisovatelova busta.

Také v lázních na Gráfenberku je na budově sanatoria Priessnitz pamětní deska z roku 1959 ,. umístěna ke 150. výročí spisovatelova narození, bohužel je na ní uvedeno nesprávné datum pobytu.

Jaké, nebudu prozrazovat, stačí si zajít do lázní a na místě se přesvědčit.

Město Jeseník společně s lázněmi také v roce 1959 organizovalo kulturní akci pod názvem Gogolovo kulturní léto, podle dochovaných zpráv velmi úspěšné.

Možná by stálo za to něco podobného zopakovat i dnes, není tolik světově známých osobností, které navštívily jesenické lázně.

Karel Mičánek

Foto: jn