VOX POPULI! Karel Mičánek: “Nový způsob péče o zeleň v Jeseníku”

Někdy koncem června jsem se v Jesenickém zpravodaji dočetl, že Technické služby se rozhodly změnit způsob péče o trávníky ve městě. Dosti mne to překvapilo, poněvadž jsme se právě vrátili z takřka měsíčního cestování po Evropě a ulice ve městě, stejně jako park byly zarostlé vysokou trávou a lebedou. Takže pravděpodobně město na trávu v parku a bočních ulicích celý měsíc ani nesáhlo.

Došlo mi, že se vedení Technických služeb inspirovalo pár články v novinách, kde na slovo vzatí odborníci tvrdili, že nízký, tzv. anglický trávník trpí v horkých a suchých dnech vysokým odpařováním vody a pak vysychá. Což je určitě pravda, ale pokud se trávník neseče na centimetrovou výšku, ale poněkud výše, vysychání trávníku je podobné, jako u metrové trávy, nehledě na to, že při sekání trávy jednou za dva, či tři měsíce nemůže žádný pořádný trávník vůbec vzniknout.
Za pár dní se však v parku objevila dálkově ovládaná sekačka (obsluha neseděla na sekačce, ale chodila vedle ní), která tu vysokou trávu sice posekala, ale dosti nerovnoměrně, trávník je spíše poškubaný, podobně v naší ulici hoši od Technických služeb vysekali trávu motorovými kosami takřka až na hlínu. Pak nastoupila parta s hráběmi a posekanou trávu odvezla. Ne tak ovšem v parku, tam ta posekaná tráva ještě stále leží!

Vzpomínám na minulý rok, kde se v parku kosilo zahradními traktory se zásobníky posekané trávy, sice to taky nebylo moc pravidelně, ale park vypadal aspoň trochu k světu.

Tak nevím, mám štěstí, že bydlím v pěkné ulici poblíž parku, často tudy procházím a čím dál víc je mi toho krásného, takřka dvousetletého parku opravdu líto.

Město sice do parku za poslední roky nemálo investovalo, říkali tomu revitalizace, ale park je stále zanedbanější a zanedbanější. Letos jsem napočítal v parku na šedesát pařezů, dříve to byly krásné stromy, nově zasazených stromů je tam podstatně méně. Čím to je? Proč tak krásný park stále více chátrá? Tak jsem se podíval do historie, jak v českých městech vznikaly parky a kdo se o ně staral.

Velká města měla své zahradní architekty, kupříkladu pan Thomayer v Praze, pouze díky jemu má Praha stále tak krásné parky, i když současná péče už asi není taková, jako za časů pana Thomayera.

A jaká je historie našeho jesenického parku? Budete překvapeni, budování parku počalo již v roce 1827! Továrník Josef Raymann, zakladatel významného textilního podniku ve Frývaldově byl ve dvacátých letech 19. století starostou města. V té době byla ve městě veliká bída, proto starosta rozhodl dát lidem práci. Nechal srovnat tehdy neužívaný a zanedbaný pravý břeh řeky Bělé přímo naproti textilní továrny. Zasadil stromy, včetně několika exotických a přímo u břehu byla vysazena velmi hustá buková alej, které se již tehdy začalo říkat Alej nářků. Celý areál pak získal jméno Josefsgarten-Josefova zahrada. Již tehdy tam byla také lávka přes řeku, která zahradu přímo propojovala s nedalekým bělidlem.

V mírných svazích nad Josefovou zahradou bylo již v první polovině 19: století vybudováno několik pramenů, které se staly oblíbeným vycházkovým místem lázeňských hostů, ubytovaných ve Frývaldově. Podobně jako naproti v lázních byly i zde tyto úpravy financovány dobrodinci z řad lázeňských hostů, kupříkladu Tyndalův pramen, či Anglický pomník. Hlavním cílem vycházek se stal Křížový vrch s dřevěnou kaplí.

Další významný krok ve vytváření budoucího parku byl rok 1848. Tehdy Adolf Raymann, syn zakladatele Josefovy zahrady, zadal, podobně jako jeho otec v minulosti, nezaměstnaným dělníkům práci, při níž byly zalesněny holé svahy pod Křížovým vrchem a zbudovány nové zpevněné lesní cesty.

Brzy po otevření rozhledny na Zlatém Chlumu v roce 1899 byla původní vycházková trasa přes Křížový vrch prodloužena až na tento vrchol. Není bez zajímavosti, že lesní porosty byly spravovány městem, zatímco síť vycházkových chodníků a prameny byly udržovány lázeňskou komisí z Gráfenberku.

V roce 1883 začal svoji činnost rozvíjet nově založený Okrašlovací spolek Frývaldov. V Josefově zahradě byly vysazeny kvetoucí keře, několik stromů a postaveny lavičky. Přestože v té době byla zahrada stále soukromým majetkem rodiny Raymannů, byla veřejnosti volně přístupná a ponechána k užívání. O běžnou údržbu zahrady se tehdy staral majitel.

Rozhodujícím podnětem v tomto období byl usnesení městského zastupitelstva z roku 1893, kdy bylo rozhodnuto o zřízení městského parku. Úplně poprvé měl být upraven a využit prostor, který až dosud ležel ladem. Nově zakládaný městský park navazoval na Josefovu zahradu a rozkládal se v mírném svahu od cesty vedoucí kolem dnešního pramene U lva ve směru nahoru až k Anglickém prameni. Na severu byl ohraničen dnešní ulicí Josefa Hory, na jihu s plochami polí tehdejšího Hackenbergova statku (pravděpodobně dnešní travnatý svah, zvaný Fučík).

Tehdejší člen Okrašlovacího spolku a zároveň městský zastupitel Alois Regenhart (spolumajitel textilky Regenhart – Raymann) díky svým přátelským vztahům s vévodou z Ratiboře získal ke spolupráci jejich zahradního architekta, který pro svažité území navrhl založit park v anglickém stylu. Bohužel jméno autora koncepce ani dobový projekt se nepodařilo nalézt. Pravdou ale je, že se mu podařilo vytvořit opravdu nádherný park, který by nám mohli návštěvníci odjinud opravdu závidět.

Období zakládaní městského parku se téměř shoduje s výstavbou reprezentativní vilové čtvrti, která probíhala na přelomu 19. a 20. století na dnešní ulici Josefa Hory v přímém dotyku parku.

Péči o městský park zajišťoval celých 40 let městský zahradník Ernst Kreuzer, který měl nad dnešním pramenem Skalka vlastní štěpnici.

V roce 1906 byla firmou Regenhart a Raymann tehdejší část parku, zvaná Josefova zahrada předána do správy a vlastnictví města, což představovalo konečné formální spojení soukromé části parku s nově budovaným městským parkem.

Tak to tedy bylo v minulosti. Město společně s bohatými podnikateli vytvořilo nádherný park a péči o park svěřilo městském zahradníkovi. I tehdy město pravděpodobně mělo pracovníky, kteří se starali o svoz odpadků, čistotu ulic, odklízení sněhu a podobně. Ale o veřejnou zeleň a hlavně krásný park se staral městský zahradník! Samozřejmě nebyl na to sám, určitě měl k ruce pár pomocníků.
A tak jsme se dostali k jádru problému. Až do čtyřicátých let minulého století se o park staral městský zahradník se skupinou pomocníků. Park vzkvétal pod stálým odborným dozorem. Jak to bylo po válce, víme.

Do Frývaldova se po odsunutých Němcích postupně stěhovaly české rodiny z různých koutů republiky, péče o městský park určitě nebyla to hlavní, co je trápilo.

Situace se postupně měnila k lepšímu. V 60. letech společně s rozvojem města přibývalo pracovních příležitostí, lidé měli vyšší mzdy. V parku město vybudovalo letní divadlo, na rovné ploše u řeky vyrostly tenisové kurty. Park začal opět ožívat, ale bez jakékoliv odborné péče. Horní část parku pod Anglickou cestou postupně zarůstala náletovými dřevinami a keři. Až v devadesátých letech město tuto část parku dalo vyčistit, bohužel přitom musela být pokácena i původní lipová alej na Anglické cestě, která byla v havarijním zdravotním stavu.
Před několika lety město opět investovalo nemalé peníze do tzv. regenerace parku. Odborná firma vykácela řadu poškozených stromů, provedla zdravotní ořez ostatních, park znovu vypadal tak, jak má správný park vypadat.

V současnosti park nevypadá a nepůsobí nijak vlídně. O nově zasazené keřovité rododendrony se nikdo nestará, stejně jako usychající nově zasazené stromky. Tráva se někdy seká, někdy neseká, takže opravdu kultivovaný trávník v parku nenajdete. V minulém roce město nechalo pokácet nádherný dub a několik krásných borovic, které mohly v parku být ještě řadu let. Možná se mýlím, ale jsem přesvědčen, že městu a jeho odborným pracovníkům chybí jakákoliv představa, jak se o tak krásný historický park starat. Určitě nestačí poslat jednou za pár týdnů do parku partu sekáčů, či jednu sekačku za pár set tisíc, sice dálkově ovládanou, ale bez sběru posekané trávy, stejně jako zasadit nové keře a stromy a dál se o ně již nestarat (každý zahradník ví, že o nové zasazené stromky a keře je třeba pravidelně pečovat, jinak to jsou vyhozené peníze i ztracený čas).

Podobně nestačí, když městská policie jednou za čas projede autem přes park. Vandalové mezi námi jsou stále, ale nepřispívá k jejich chování také neupravené okolí? Proč bych nehodil plastovou láhev pod lavičku, když kolem jich již pár leží? (K tomu krátká poznámka. V londýnských parcích je to zcela běžné, mládež po sobě takřka vždy zanechá nepořádek, ale ten je okamžitě uklizen službou správy parku. Pravděpodobně se tento zlozvyk dostal i k nám do Jeseníku, bohužel bez toho, aby zde byla nějaká správa parku).

Po roce 1989 se v naší zemi mnohé změnilo, máme starostu, dříve to byl předseda MNV, továrny a provozovny nejsou státní, ale soukromé, pozemky kolem našich domů již nemáme jen k trvalému užívání, ale jsou skutečně naše, Jeseník se za těch 30 let změnil k nepoznání, je to bezesporu pěkné město. Přesto zde máme něco, co tady bylo již od roku 1948, byť s určitými změnami. Jsou to Technické služby města Jeseník a díky prozíravosti vedení města po roce 1989 tady stále jsou a nám všem dobře slouží, v řadě měst byly technické služby privatizovány a dnes jsou z toho dosti nešťastní.

Jsem ale přesvědčen, že by v Technických službách měli pouvažovat o jiném způsobu péče o park. Mluvím (a píšu) o tom již několik let, avšak bez jakékoliv odezvy, ať souhlasné, či nesouhlasné.

Vraťme péči o park tam, kde byla v dávné minulosti. Stačí najít schopného zahradníka (nepochybuji, že v TS určitě někdo takový je) a spolu s jedním, či dvěma pomocníky je pověřit péčí o městský park. Místo pro ně a jejich techniku by se určitě našlo buď v letním divadle (po určitých úpravách), nebo na IPOSu. Tito lidé by měli plnou odpovědnost za pravidelnou péči o park. Zásadní změny a zásahy v parku by musel předem schválit zahradní architekt, za běžnou péči by odpovídal zahradník. Obava, že by měli málo práce, je lichá, stačí se podívat dnes do parku. Jen odstranění plevele mezi keři, oprava rozježděných hlubokých kolejí po nákladních autech, řádné sekání trávy, úprava květinových záhonů, péče o lavičky, prostřih stromů a keřů zabere spoustu času. A kontrola provedené práce? Určitě bude lepší, než je tomu dnes, park má být zkrátka v pořádku, stačí zadat všeobecné povinnosti a způsob hodnocení. Ze zkušenosti vím, že když se lidem stanoví přímá odpovědnost a možnost vlastního rozhodování, tak jejich vztah k práci je úplně jiný, než když na příkaz přijedou do parku sekat trávu. Není třeba se bát dát odpovědnost přímo lidem, pak se nebude stávat, že v parku po posekání trávy budou kolem stromů zůstávat neposekané kouty, či nově zasazené keře a stromky uschnou pro nedostatek vláhy.

Předpokládám, že se jistě dočkám odpovědi, že by to bylo moc drahé a neefektivní. Centrální péče o městskou zeleň vyjde pravděpodobně levněji. Pokud však k běžné péči připočítáme nemalé peníze, které město čas od času vydá na regeneraci, či revitalizaci parku, vyjde to zcela jistě dráž než pár stálých zaměstnanců v parku. Peníze opravdu nejsou při tomto rozhodování to hlavní, vydělává městská knihovna, či sportovní hala?

A přitom budeme mít jistotu a možná i dobrý pocit, že se o krásné dědictví našich předchůdců dokážeme postarat stejně dobře, jak se o ně starali oni. Tehdy neměli žádné sekačky, zahradní traktory, měli jen krásnou myšlenku vytvořit pro město a jeho občany, stejně tak i pro lázeňské hosty nádherný park.

Karel Mičánek
p.s. Většinu historických informací jsem získal z diplomové práce Bc. Nikoly Krůtské, Mendelova Universita Brno. Mnoho jsem se dozvěděl, nejen o jesenickém parku. Díky.