V Jeseníku se sáňkovalo již za první republiky.

Starou sáňkařskou dráhu na Křížovém vrchu objevili v roce 1955 Brňáci, kteří provozovali sáňkařský sport a využívali dobrých klimatických podmínek v Jeseníku. Byl to M. Uličný, pocházející z Brna, který připravoval dráhu pro závody brněnských oddílů. K této činnosti se mu podařilo získat několik jesenických nadšenců. Tito založili v roce 1957 oddíl u místní tělovýchovné jednoty.

Stará dráha byla vyčištěna a upravena. V zimní úpravě byla převážně sněhová. Sáňkařský oddíl byl velmi aktivní. Byl vybudován vodovod – první část, která měřila 425 m přes mýtinu ke dráze. Protože se s vylepšováním výzbroje, nabytými zkušenostmi a potřebou zvyšovat rychlost jízdy musela zlepšit i dráha, bylo přistoupeno ke zvyšování zatáček jízdy nadstavbou z kulatiny. Tato naše první rekonstrukce byla dokončena v roce 1959.

Protože lepší sáně než Ještěd na trhu nebyly, stavěli si členové saně sami, protože Soukupky či jiné byly pro nás nedostupné. Již v roce 1961 jsme používali na saních vany a přední kapotáž.

Na dráze v Jeseníku se jezdily kvalifikační závody od 1959 za účasti až 200 závodníků, v tomto období se také jelo jedno mistrovství republiky. V únoru 1963 se na této dráze jel mezinárodní závod za účasti Rakouska, Polska, NDR a našeho národního družstva. Závod měl velmi dobrou sportovní a společenskou úroveň, byl komentován jako nejvýznamnější sportovní podnik v Jeseníku.

V roce 1963 až 1966 byla celá dráha znovu přebudována. Jako první na světě jsme postavili nízké zatáčky s překlopením. Obě tyto přestavby umožnilo nadšení členů oddílu, kteří odpracovali tisíce dobrovolných hodin.

Zvláště druhá přestavba vyžadovala důslednou organizaci pro zajištění prací, materiálu a dopravy na staveniště. Celá akce byla provedena v akci Z s hodnotou díla 1 mil Kčs, přičemž všechny práce od projekce až po stavbu provedli členové oddílu bezplatně.

Být sáňkařem v Jeseníku znamenalo nemít chvíli pro sebe a ovládat několik řemesel, což si vyžadovala stavba a údržba dráhy a současně stavba saní. Po těchto krásných a slavných dobách sáňkařství v Jeseníku se v posledním dlouhém období každoročně zimní úprava sáňkařské dráhy uplave dříve, než se dá uskutečnit závod většího rozsahu.

Budoucnost sáňkařského sportu je proto pouze v uměle chlazených drahách.

Jak důležitou úlohu v životě člověka hrály sáně není třeba široce rozebírat. Saní se v podstatě využívalo pro dopravu břemen i osob od pradávna. Teprve později bylo objeveno kolo, tj. valivý způsob dopravy. Vždyť i v dnešní době jsou sáně využívány pro svoz raněných ( Horská služba) a v severských krajinách jsou větší část roku jediným spolehlivým dopravním prostředkem.

Sáňkařství má tedy hodně starou tradici a první zmínky o něm jako sportu pocházejí z roku 1520. Hlavní počátek sáňkařského sportu organizovaně prováděného se datuje rokem 1883. V únoru tohoto roku se konaly první mezinárodní sáňkařské závody v Davosu, kterých se zúčastnili Švýcaři, Angličané, Američané, Australané, Norové, Švédové, Holanďané a Němci.

I mistrovství Evropy v jízdě na saních bylo uspořádáno v roce 1914 na ještědské sáňkařské dráze u Liberce.

Masový rozvoj sáňkařského sportu a zvýšená sportovní hodnota sáňkařských výkonů na umělých dráhách byly vzaty v úvahu na zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Athénách v 13. Května 1954 bylo schváleno zařazení sáňkařství do programu ZOH místo skeletonu.

A jak to bylo u nás? Bylo to v roce 1955, tedy před 60 lety a z pohledu starších je to už dost dávno. Dospělí oddílu nebyli žádní mladíčci, protože jejich věk byl od 25 do 36 let a vlastně i více.

Vyhledání staré sáňkařské dráhy provedl Horst Urban, který v Jeseníku konal vojenskou službu.

On a Uličný začali s propagací sáňkařského sportu a tak se dala dohromady skupinka lidí a byl založen oddíl saní.

Závodilo se na saních Ještěd, jedině Urban měl známé Soukupky.

Sáňkařská dráha se upravoval jak se dalo (v zimě i za pomoci koňského potahu). V roce 1957 se začalo s obnovou sáňkařské dráhy a protože lepší sáně než Ještěd na trhu nebyly stavěli si členové sáně sami.

V roce 1958 pro zvětšení propagace byl v dubnu uspořádán veřejný závod (to byly zimy).

Tradice našich Pohárů města Jeseníku vznikla v roce 1959, jako kvalifikační závod pro mistrovství ČSSR a ten byl již za účasti 130 závodníků z celé republiky ( a kolik bylo diváků!).

Náš oddíl se rozrostl o mnoho nadšenců (až 80 členů) a získával rychle na významu. Pro krytí výdajů na závodní činnost pořádal taneční zábavy (Štěpánskou, Pomlázkovou). Tehdy nebyly ještě volné soboty a účast na závodech znamenala čerpat dovolenou nebo nad pracovávání v zaměstnání. Jezdilo se autobusem nebo skříňovou V3S. Tu do Liberce, Tater, Teplic v Č., Tanvaldu, Mar. Lázní apod. Řeklo by se úmorné jízdy, ale v duchu kamarádství, zábavy na tyto cesty lze vzpomínat jen dobře a byla i patřičná bojovnost.

Sáňkařská dráha se stále vylepšovala a připravovalo se přebudování.

Realizace přebudování představovala zaměření, vykácení stromů lesním závodem, ale pro nás vyklizení celé trasy, odstřel pařezů konečně celé budování nové dráhy.

Přestavba sledovala přizpůsobit dráhu stanovených parametrům a přiblížit se ostatním dráhám ve světě. Zatáčky dostaly kovové konstrukce a betonové panely. Pro nedostatek panelů byly konstrukce opatřeny výdřevou. Byl vybudován podél celé sáňkařské dráhy. Prost být sáňkařem znamenalo nemít chvíli pro sebe a ovládat několik řemesel.

Oddíl slavil také úspěchy.

Po nejméně deset sezón byli členové držiteli několika přebornických titulů kraje a to za účasti oddílů Jeseník, Baník Ostrava, Tatra Kopřivnice, Sokol Ostravice, St. Hamry.

V celostátní soutěži družstev 2 místo v roce 1967.

Dorosteneckého přeborníka ČSSR, 3. Místo v soutěži žen a několik umístění do 10. Místa na mistrovství ČSSR případně celostátním žebříčku.

Dne 8. – 10. Února 1963 byl uspořádán mezinárodní závod (Rak, NDR,ČSR).

Měl velký úspěch a shlédlo ho na 3000 diváků. Byl komentován jako nejvýznamnější sportovní podnik.

V roce 1964 se zúčastnili závodníci v Oybinu poháru mezi POl, NDR, ČSR (2. Místo ženy a 2 . místo družstvo).

1967 utkání na třech drahách – Pohár přátelství – Karpacz, Oybin, Jeseník.

Od roku 1968 však sáňkařskému sportu nepřeje počasí. Velkým úsilím členů oddílu byla v každém roce dráha připravena nebo připravována, ale vydržela jen týden, pak přišla obleva a dráha jak se říká uplavala.

Nemohly být proto pořádány kvalifikační závody, přebory kraje a nebo přebor republiky. Byly však vždy uskutečněny závody v rámci oddílu případně přizvaných oddílů a na části dráhy umožněn trénink.

Doufáme, že zimy budou pro naše sportovní snažení štědřejší a brzy se nám podaří zajistit investora pro výstavbu nové uměle chlazené dráhy, abychom mohli oslavovat opět dobré sportovní úspěchy, které přejeme všem novým členům – budoucím závodníkům našeho oddílu.

Zdroj a foto: TJ Jiskra Jeseník