Jak zaplatit ztrátu záchytek? Mohla by to vyřešit nová daň, tzv. „recyklační poplatek z alkoholu – výpařné“!
Z výroby a prodeje alkoholu se ročně na daních vyberou desítky miliard. Jak ministerstvo vedené pilným podnikatelem Babišem s vybranými penězi hospodaří a jak je přerozděluje, to běžný občan neovlivní. Jenže když už stát vydělává miliardy na tzv. legální droze, neměl by z vybraných peněz v prvé řadě maximálně eliminovat negativní dopad na společnost?
Poměrně často vás v rubrice „Hříšní lidé“ informujeme o výtržnostech opilých lidí na Jesenicku. Tímto problémem se zabýval například i jeden článek nedávného data s názvem „Když přebere dáma“.
Nemyslíme, že by bylo Jesenicko v této oblasti nějak výjimečné. Opilci, jejich výtržnosti a kocovina následujícího dne vznikly ruku v ruce s tím, když někdo poprvé zjistil, že po vypití náhodně zkvašeného ovoce nebo obilí (čehokoliv, co obsahuje cukr) se mu příjemně točí hlava. Najednou se stal svět plný mastodontů a šavlozubých tygrů, alespoň na chvíli docela fajn místo k životu.
Od té doby se ale hodně změnilo. Člověk neandrtálský vyhynul, evoluce dala zelenou Homo sapiens sapiens a největší nebezpečí dnes člověku hrozí právě od člověka. Alkohol se destiluje, aby se alespoň částečně eliminovaly jeho zdraví škodlivé účinky a jeho výroba a prodej byly zatíženy daní. Ne zrovna malou, ale k tomu se ještě vrátíme.
Ovšem v čem Jeseník určitě výjimečný bude, to jsou časté útoky opilců na zdravotnický personál záchranné služby a jesenické nemocnice. Dalším místním unikem je vzdálenost z Jesenicka do nejbližší Protialkoholní záchytné stanice – PZS. Veřejně se tyto excesy na sestřičkách a doktorech moc neventilují, ale když se dáte se zdravotníky do řeči „mimo záznam“, tak se nestačíte divit. Opravdu jde o život!
Zrekapitulujme si, jak to u nás chodí, když Člověk moudrý na Jesenicku „přebere“.
Když nezlobí nebo zlobí jen „trochu“, vše se řeší domluvou a ponechává se na místě svému osudu – vystřízlivět. Naopak je-li jedinec agresivní, končí z důvodů absence rozumně dosažitelné záchytné stanice pod stálým dozorem v policejní cele. Před tím ale většinou absolvuje lékařskou prohlídku v jesenické nemocnici. Bohužel pokud je kořala zraněn nebo existuje pouhé podezření, že by mohl mít zranění, putuje vystřízlivět na nemocniční pokoj mezi běžné pacienty. To pro tyto pacienty není dvakrát komfortní (velmi diplomaticky řečeno), ale hlavně bezpečné!
Náměstek hejtmana pro oblast zdravotnictví Michael Fischer k znovuobnovení záchytky na Jesenicku pro náš web uvedl: „Diskusi nad tématem se nijak nebráním, nicméně upřednostňuji racionální přístup při zachování odpovědného hospodaření s veřejnými prostředky.“ Odpovědné hospodaření s veřejnými prostředky pane náměstku?
Z miliard vybraných z výroby a prodeje alkoholu se peníze na záchytku pro Jesenicko ve státní kase nenajdou?
Nejspíš by se pravidelným konzumentům nelíbilo uvedené řešení z titulku, vytvořit něco jako „Fond následků konzumace alkoholu“, do kterého by povinně přispívali prodejci 1% ze zisku z každé láhve nebo panáka alkoholu. Něco jako recyklační poplatek, ze kterého by se financovala ztráta PZS nebo ústavní léčba alkoholiků a drogově závislých. Pravda je, proč další daně?
Myslíme, že stát už dnes vybere na prodeji alkoholu dost, tak ať platí! Ať uklízí!
Opravdu už téměř rok se ptáme: „Kam s opilci na Jesenicku?“
Už jsme vám ukázali fotografie opilců, povalujících se v Jeseníku na autobusovém nádraží, v parku, na nám. Hrdinů, za Albertem apod. (ZDE) Psali jsme vám, jak se k problému staví současní zastupitelé a vedoucí zástupci bezpečnostních složek. Uchlácholeni sliby vedení radnice, nechali jsme problém načas být. Seriál článků o agresivních opilcích se na Jesenických novinách on-line mezitím přehoupl do druhé dekády a bohužel nejspíš hned tak neskončí. Protože přes sliby se vůbec nic neděje!
Kde jsme se ptali?
Mimo jiné na krajském ředitelství PČR, na městské policii v Jeseníku, v Jesenické nemocnici nebo v Psychiatrické nemocnici MO v Bílé Vodě. Tam všude zřízení PZS vítají a mají za smysluplné.
Proto jsme hledali řešení u odpovědných úředníků místní samosprávy i kraje. Jediným a pouze podružným výsledkem bylo, že jsme si ověřili, jak funguje Einsteinova teorie relativity v praxi.
Všichni vědí (už i jesenický místostarosta Procházka), že válející se nebo agresivní opilci v očích veřejnosti jsou problém. Ale co s ním?
Z pohledu občana se jedná o relativně jednoduchou věc. Opilý výtržník, porušující vyhlášky a zákony, v „lepším“ případě pouze ohrožující mravní výchovu našich dětí, v horším majetek, zdraví či dokonce život svůj nebo cizí, nemá na veřejnosti co dělat. Logická úvaha občana, plátce daní: „Ať zakročí státní nebo městská policie, správní orgán, soud. Stát ať zajistí pořádek a bezpečnost!“
Ti první jmenovaní samozřejmě konají, ale pro svůj výkon mají svázané ruce a omezené možnosti. Jejich pravomoci tvoří úředníci, kteří by měli z praxe předkládat podněty zákonodárcům a zákonotvůrcům, jak upravovat legislativu. Například i tím, že vytvoří dostupnou síť záchytných stanic. Popsané jednoduché řešení je bohužel opravdu relativní, protože pohled úředníka dokáže být na celou věc diametrálně jiný! Ve chvíli, kdy neexistuje ta správná kolonka, vymáhání vyhlášky nebo zákona je problematické, nedej bože chybí politická vůle, tak vše nakonec směřuje k šípku.
Nejsmutnější na tom bývá, pomineme-li politickou neangažovanost, aroganci a neschopnost, že absence a nedokonalost v uvedeném zákoně úředníka, ač by to měla být jeho pracovní náplň, většinou nedonutí podávat podněty výš (čest světlým výjimkám). Čím by se nedokonalá legislativa měnila a zdokonalovala k použití v reálném životě.
Takže uplynul další rok, kdy jeseničtí zdravotníci čelí vulgárním nadávkám a fyzickým útokům, a… NIC!
Říkáte si, své by k tomu měli říct hlavně politici a něco udělat?
My jsme si to mysleli taky, ale bohužel tady taky „samá voda!“ V případě nedostatku reprezentativnosti projektu propuká všeobecný politický zápal šetřivosti, „kde na to vzít peníze?“! Vydat takovou sumu na „úklid“ opilců se logicky politikům „ekluje“. Samozřejmě lépe se na fotografiích vyjímá politik obklopen malými dětmi s rozesmátými tvářičkami, jak jim ten hodný strejda slavnostně předává nové hřiště, než u lůžka obnovené záchytky.
Některé politiky (dosaď si sám) bychom mohli přirovnat k mulám přivázaným k žentouru. Pokud v tom nejsou tzv. vyšší zájmy (k profitu svému), tak problémy řeší výhradně prostřednictvím pevně dané dráhy, opisující kružnici. Když se nikdo nedívá, tak se okamžitě zastaví. Ve chvíli, když vzduch rozrazí prásknutí vtíravé otázky, neochotně, ale zato za patřičného hlasitého hýkání se vydají opět po své trase, aby vše nakonec s oslí vytrvalostí semleli.
Dalším faktorem, proč po pětadvaceti letech demokracie jdou některé zákony stále proti slušným lidem a jdou na ruku darebákům, je účast osob s kriminálními sklony a absencí morálky v politice. Ti komplikují a ohýbají tvorbu a schvalování zákonů k obrazu a prospěchu svému, ale to už odcházíme od tématu.
V souvislosti s ideou za znovuobnovení záchytky na Jesenicku jsme nejčastěji slyšeli: „Kdo to zaplatí? Peníze?, P-E-N-Í-Z-E!“ Jasně, o ty jde vždy až v první řadě a zde právě přichází čas vrátit se ke zdanění alkoholu.
Jak jsme se v předchozích článcích dozvěděli, roční náklady spojené s provozem plnohodnotné PZS by údajně činily ročně 4 – 6 milionů korun.
K tomu si dovolíme uvést také pár čísel.
Stát zatíží každou láhev prodaného alkoholu daněmi. U půllitrové láhve 40% destilátu činí nepřímé daně téměř 40% z maloobchodní ceny. Spotřeba alkoholu na osobu se v České republice pohybuje kolem 10 litrů 100% alkoholu! (Zdroj -Státní zdravotní ústav) Jednoduchým výpočtem: 10 litrů x 10,5 milionu obyvatel v ČR, to je celkem 105 milionů zkonzumovaných litrů 100% alkoholu. Spotřební daň z jednoho litru 100% alkoholu činní 285 Kč. Takže ročně doputuje do státní kasy jen za spotřební daň 29 925 000 000 korun!
Dalším nezanedbatelným příjmem státního rozpočtu spojeným s alkoholem je DPH, která dělá 21%. V průměru činí tato daň z půllitrové láhve (vodka, tuzemák apod.) podle obsahu alkoholu a kvality destilátu od 25 do 57 Kč. Abyste tabulkově spotřebovali svých 10 litrů 100% alkoholu (to by mne zajímalo, kdo to vypil za mne!?), museli byste ročně vypít například 50 ks půllitrových lahví obsahující 40% alkoholu. Proto 10,5 milionu obyvatel spotřebuje (hypoteticky) 525 milionů kusů 0,5 l lahví. Tento počet x 25Kč (nebo 57 Kč) = 13 125 000 000 (nebo 29 925 000 000 Kč) na DPH.
Výpočet je opravdu jen orientační, protože jiným zdaněním je zatížen tvrdý alkohol, tzv. pěstitelské pálení, pivo, u kterého se daní stupňovitost, a například z tzv. tichých vín se spotřební daň pro změnu neplatí vůbec (DPH ano). Čím větší balení a dražší kořalka, tím nižší daň z lahve odvedete. (Vy ne, to výrobce, dovozce a prodejce – za vás platí daň vaše játra). Zisk těchto subjektů je nakonec zdaněn daní přímou. Dalším těžce vypočitatelným příjmem státní kasy jsou služby spojené s prodejem alkoholu.
Kdyby prodej alkoholu a služby s ním spojené plnily státní kasu „pouze“ 50 miliardami korun ročně, opravdu se nenajde pár milionů na úklid následků spojených s jeho pitím na Jesenicku? Nějaká kompromisní varianta protialkoholní záchytné stanice? Už jen z důvodu, že vzniknou v regionu za smysluplně investované peníze nová pracovní místa a jeseničtí zdravotníci budou v bezpečí???
Autor: J.F.
Foto: web – ilustrační












