Karel Mičánek: Ulice v Jeseníku – Mašínova

Když se vydáte z Masarykova náměstí Tyršovou ulicí západním směrem a před budovou bývalé tržnice (dnes restaurace, květinářství a vietnamský obchod) odbočíte přes parkoviště doprava, tak po pár krocích jste na Mašínově ulici. Je to krátká ulička, vpravo míjíte školní hřiště a dále pár rodinných domků, vlevo máte budovu tržnice, pak kotelnu, ulička není delší než nějakých 100- 120 metrů, končí pak křižovatkou s ulicí Vodní.

Na opačném konci se pak ulička stáčí ostře doleva.

Pamětníci tvrdí, že před mnoha lety se uličkou dalo projít mezi domy až na ulici Komenského přímo k budově gymnázia. Dnes to již bohužel možné není, ještě před zatáčkou vás zastaví zamčená brána, většinu prostor si pronajala soukromá firma jako sklad stavebního materiálu a parkoviště, zbytek patří majitelům přilehlých domů.

Po kom je ulice pojmenována? Příjmení Mašín je dosti časté, v republice v současnosti žije 470 Mašínů, nejvíce v Praze a Středočeském kraji (jen pro doplnění, v Jeseníku dnes nemáme nikoho s trvalým bydlištěm a příjmením Mašín).

Přesto pátrání, po kom opravdu byla ulice pojmenována, bylo velice jednoduché. Samozřejmě po vojákovi, válečném hrdinovi, podplukovníku Josefu Mašínovi.

Josef Mašín se narodil v roce 1896 v Lošanech u Kolína na statku svých rodičů.

Po ukončení základní školy nastoupil na gymnázium, maturoval v roce 1915. Pak následovala mobilizace a v 19. letech nástup do c.k. rakouské armády, I. světová válka již byla v plném proudu. Mladičký Josef se nesmířil s tím, že bude bojovat za habsburskou říši proti Rusům, které považoval za stejný slovanský národ jako Čechy, proto velmi brzy po příchodu na východní frontu přeběhl, podobně jako řada jiných, k Rusům do zajetí. Tehdy se již v roce 1916 v v ruské armádě začala vytvářet z českých zajatců vojenská jednotka – 1. československý střelecký pluk, kam Josef Mašín nastoupil.

Byl vynikajícím bojovníkem, zúčastnil se mnoha válečných střetnutí (Zborov, Bachmač, boje o Sibiřskou magistrálu), byl několikrát zraněn. Za své činy byl odměněn všemi čtyřmi stupni ruského vojenského vyznamenání Kříž svatého Jiří, takže se stal doživotním Svatojiřským rytířem.

Do své rodné země se dostal až v únoru 1920 již jako štábní kapitán pěchoty.

Kapitán Mašín zůstal armádě věrný, postupně vystřídal řadu posádek, a v roce 1929, již jak major při posádce v Olomouci se oženil se Zdenkou Novákovou, s níž měl tři děti, syny Ctirada a Josefa a dceru Zdenku.

V roce 1938, to byl již podplukovníkem u dělostřeleckého pluku v Ruzyni , se nebezpečí, které viděl z rozpínavého Hitlerova Německa stalo realitou. Jeho rodná země, kterou v minulé válce pomáhal osvobodit, byla vážně ohrožena. Po vyhlášení mobilizace se začal intenzivně připravovat na boj s německým nepřítelem.

Bohužel, naši tehdejší hlavní spojenci, Francie a Velká Británie, se rozhodli jinak. 30.záři 1938 se na společném jednání s Německem a Itálií v Mnichově dohodli, že Československo je bez ohledu na platné spojenecké smlouvy povinno Německu vydat pohraniční území z velké části obývané sudetskými Němci. Prakticky veškeré naše pohraniční opevnění jsme museli vydat nepříteli!!

Československo bylo bezbranné. 14. března 1939 Německo okupovalo zbylá území Čech a Moravy, téhož dne Hlinkovo Slovensko vyhlásilo samostatnost, 16.března 1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava, Československá republika jako svobodný samostatný stát po necelých 20 letech přestala existovat.

A jak to tehdy prožíval podplukovník Josef Mašín?

Jak se dalo předpokládat. Již 14.března byl suspendován a obžalován pro vzpouru, protože se odmítl podrobit rozkazu neklást odpor okupantům.

Přesto se mu podařilo s pomocí dalších vojáků nepozorovaně odvézt z kasáren pět plně naložených nákladních automobilů se zbraněmi a municí. Zachráněné zbraně pak ukryli na více místech.

Josef Mašín pak sám provedl několik menších sabotážních akcí, po nějaké době pak společně s dalšími bývalými důstojníky čs. armády založili odbojovou skupinu Obrana národa.

V Obraně národa se poznal s Josefem Balabánem a Václavem Morávkem. Společně pak vytvořili velmi úspěšnou zpravodajskou skupinu, známou jako Tři králové. Své diverzní akce pak podepisovali značkou B+M+M.

Postupně se jim podařilo vytvořit velkou síť spolupracovníků. Exilové vládě do Londýna pak pravidelně rádiovým spojením posílali mnoho důležitých informací jak o nepříteli, tak i o situaci v protektorátu.

Dokonce se jim podařilo připravit opravdu velikou akci – atentát na druhého muže Říše – Heinricha Himmlera, a to přímo v Berlíně! Bohužel, náhoda tomu chtěla, Himmlerův vlak přijel kvůli poruše na jiné berlínské nádraží, takže Himmler přežil.

V Praze a okolí ale Obrana národa dělala Němcům stálé problémy. Oblíbenou akcí bylo zničení kotelny úřadovny Gestapa v Petskově paláci výbušninou, maskovanou jako uhelné brikety, to byl údajně Mašínův „patent“. Podařilo se jim to ještě několikrát přes snahu Gestapa palivo pečlivě kontrolovat.

Avšak situace v protektorátu a zvláště v Praze se pro odbojáře postupně stále zhoršovala. V dubnu 1941 se Obrana národa rozhodla provést několik sabotážních akcí společně s Prstýnkáři – tak si říkali odbojáři z řad bývalého Svazu rotmistrů a poddůstojníků. Bohužel se však mezi nimi našel konfident Gestapa, bývalý rotmistr Antonín Nerad, a společná schůzka byla prozrazena. Naštěstí na schůzku šel jen Josef Balabán, který byl po přestřelce zraněn, zatčen a převezen do nemocnice. Přes veškerou snahu odbojářů se nepodařilo Balabána z nemocnice vysvobodit, byl převezen do vězení a krutě mučen, přesto nic neprozradil. Na svobodě zůstali jen dva králové, smyčka se ale již pomalu stahovala.

13.května 1941 se Mašín s Morávkem a radistou Peltánem pokoušeli spojit s Londýnem vysílačkou, umístěnou v bytě v Nuslích, v ulici Pod Terebkou. Gestapo se však od zrádce dozvědělo místo i čas spojení, takže během vysílání se ozvaly rány na dveře s německým voláním : Geheime Staat Polizei! Otevřete!

Mašín se rozhodl krýt oba druhy, Se dvěma pistolemi v rukou otevřel náhle dveře a okamžitě začal přesnou palbou ničit přepadovou skupinu, Mezitím Morávek a Peltán unikli z bytu po ocelovém lanku, které sloužilo jako uzemnění vysílačky.

Přesila ale byla větší, Mašín byl postřelen a při pádu na schodiště si zlomil levou nohu. Chtěl se zastřelit, ale gestapák mu střelou do zápěstí zabránil pistoli použít. Stále se snažil bránit, gestapáci jej ale již bezbranného tloukli jak zběsilí, až ztratil vědomí.

Těžce zraněného Mašína pak odvezli do vězeňské nemocnice Na Pankráci.

Josef Mašín pak byl po řadu měsíců Gestapem surově vyslýchán a mučen, na většinu otázek pak údajně odpovídal: Jsem československý důstojník a nemůžete mne žádat, abych cokoliv prozradil. Jsem vázán přísahou.

V červnu 1942 byl Josef Mašín popraven.

Po osvobození mu byla udělena hodnost generálmajor in memoriam

Když se dnes probírám spoustou materiálů o Josefu Mašínovi, které se dají najít na internetu, vždy mě překvapuje usilovná snaha některých „badatelů“ najít alespoň nějakou informaci, že Mašín při výsleších na Gestapu promluvil. Nevím, proč tak činí, je přece takřka jisté, že při těch možná stovkách hodin nelidského mučení Josef Mašín musel něco říct, co je však opravdu jisté a jsem o tom přesvědčen, že neprozradil nikoho ze svých spolupracovníků a pomocníků.

Ono se to samozřejmě dobře bádá v pohodlí archivů a všeobecného bezpečí.

Zkuste si ale představit situaci člověka bez platných dokladů v protektorátní době, neustále ve střehu a trvalém nebezpečí prozrazení s následkem takřka jisté smrti. Jakou vnitřní sílu a pevný charakter tito lidé museli mít.

Našel by se vůbec v dnešní pohodlné době u nás někdo, kdo by tak riskoval svůj život?

Až zase půjdete Mašínovou ulicí, vzpomeňte si na odvážného vojáka, který opravdu dal svůj život za svobodné Československo.

Čest jeho památce!

Karel Mičánek

p.s. Řadu informací, uvedených v článku, jsem získal na serveru valka.cz. Díky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.