Karel Mičánek: Ulice v Jeseníku – Masarykovo náměstí

Určitě jej znáte, je to hlavní jesenické náměstí s radnicí a známým hotelem Slovan. Před válkou, kdy bylo ve městě více německy mluvících obyvatel, se jmenovalo Ringplatz, později Stadtplatz. Po válce jej české obyvatelstvo pojmenovalo na náměstí Rudé armády, v roce 1990 dostalo jméno Masarykovo náměstí.

Asi by bylo zbytečné vysvětlovat čtenářům, kdo to byl Masaryk, po kterém je náměstí pojmenováno, samozřejmě všichni víme, že to byl první prezident nově vzniklého Československa, společné republiky Čechů a Slováků.

Takže mi odpusťte, že vás nebudu podrobně seznamovat s jeho životopisem, ale spíše se pokusím najít zajímavá místa v životě Tomáše Garrigue Masaryka.

Začnu tedy hned jeho dětstvím. Narodil se v rodině kočího Jozefa Masárika v Hodoníně, pojmenovali ho Tomáš Jan Masárik. Jak tedy přišel ke jménu Masaryk? Nebylo to hned, Masarykem se stal až během studia na hustopečském reálném gymnáziu, kde musel uvést do pořádku své oficiální doklady a protože se nechtěl vzdát podoby jména, jak byl zvyklý slýchat (na Slovácku se vyslovovalo tvrdě Masáryk), požádal o změnu písmene i na y, dlouhé á pak omylem zapsal úředník jako krátké, takže z Masáryka se stal Masaryk. Musím popravdě říct, že s krátkým a se mi to jméno líbí více.

A kde přišel k tomu dalšímu příjmení Garrigue? To patrně víte, při svatbě převzal příjmení své ženy.

V roce 1877 se během ročního studijního pobytu v Lipsku seznámil s dcerou bohatého amerického podnikatele Charlottou Garrigue. Láska byla oboustranná, takže již příští rok byla v New Yorku svatba a mladý Tomáš Masaryk přidal ke svému příjmení ještě taky manželčino. To v té době opravdu nebylo vůbec běžné. Někteří historici sice tvrdí, že to Masaryk udělal jako gesto vůči svému bohatému tchánovi, ale i v Americe se o ženské rovnoprávnosti sice hovořilo, ale skutečnost byla podobná, jako v Evropě, kupříkladu volební právo ženy získaly až v roce 1920.

Inu, mladý Tomáš Masaryk byl opravdu nekonformní, vždy řekl a udělal to, co považoval za správné, taky proto to neměl během svého života příliš jednoduché a lehké.

Určitě vás napadlo, jak je možné, že se chudý chlapec z Hodonína dostal na studijní pobyt v Lipsku? Masaryk se od svých 15 let živil sám jako učitel dětí bohatých rodičů. V roce 1869 odešel do Vídně, aby dostudoval na akademickém gymnáziu. Po maturitě pak začal studovat filozofickou fakultu na vídeňské universitě. V té době doučoval také syna generálního rady Anglo-rakouské banky a za úspěšnou synovu maturitu byl odměněn ročním pobytem na univerzitě v Lipsku, kde pak potkal svou nastávající.

Po návratu do Vídně se již ženatý Masaryk živil suplováním na střední škole a také kondicemi. V roce 1879 dokončil studium na universitě. Rodina žila dále ve Vídni, Masaryk bezplatně přednášel na universitě jako soukromý docent. . Po celou tuto dobu jej pravděpodobně finančně podporoval také jeho tchán Garrigue.

( Dokonce jsem se někde dočetl, že již před svatbou Masaryk požádal svého tchána o větší finanční příspěvek se slibem, že až dostuduje, teprve pak bude schopen se o rodinu postarat. Překvapený tchán se zasmál a mladým manželům přispěl do začátku nemalou částkou.)

Možná se také zamýšlíte nad tím, kde se Masaryk naučil tak dobře německy, aby studoval ve Vídni a Lipsku? Jeho maminka Terezie mluvila lépe německy, než česky, otec byl moravský Slovák takže v rodině se od malička s dětmi hovořilo oběma řečmi, hustopečská reálka i brněnské gymnázium vyučovalo německy, Masaryk se česky učil pouze pár let na základní škole, takže i v dospělosti míval dosti problémů se spisovnou češtinou.

Hodně historiků, zabývajících se životem Tomáše Masaryka, se podivuje nad tím, jak je možné, že se v takové chudé, nevzdělané rodině – otec byl negramotný, alespoň trochu psát jej naučil syn Tomáš v době, kdy pobýval v Hodoníně, matka kuchařka, která česky uměla dosti málo, našel takový talentovaný člověk. Takových příkladů se ale v historii najde více, my však v dnešní pohodlné době míváme pocit, že bez peněz od rodičů a dobrých známostí mladý člověk ničeho nedosáhne. Je ale nesporné, že Masaryk byl velmi cílevědomý, že se nebál překážek, naopak mnohdy prosazoval své názory proti vůli většiny, až nakonec prokázal, že jeho názor je správný.

Brzy po jeho nástupu na českou universitu v Praze ( r.1882), kde přednášel filosofii, se dostal do sporu s dalšími profesory. Masaryk, tehdy jako mimořádný profesor( dosud oficiálně nejmenovaný) si dovolil kritizovat před studenty názor a stanovisko řádného profesora Durdíka, kde svými argumenty přesvědčil auditorium o své pravdě. Něco takového se v pražském universitním prostředí neodpouštělo. Proto také Masaryk, jemuž bylo před nástupem do Prahy slíbeno, že do 3 let bude jmenován řádným profesorem, se toho dočkal až po dlouhých 10 letech. Zde si dovolím krátkou poznámku. Nepřipomíná vám to dnešní dobu a problémy se jmenováním vysokoškolských profesorů prezidentem republiky? Inu, malost a závist u nás Čechů přežije staletí.

Velmi zajímavě se také měnil Masarykův vztah k rakouskému mocnářství.

Připomínám, že Masaryk byl v letech 1907 – 14 poslancem Říšské rady, a velmi dlouho podobně jako Palacký uvažoval o českém státu v rámci rakouské monarchie, dnes bychom řekli spíše federalizaci Rakouska, jeho zásadou bylo reformace, ne revoluce!

Na tom, že změnil názor, měla hlavní podíl rakouská zahraniční politika. Masaryk se obával čím dále těsnějšího spojení Rakouska s Německem, které se postupně měnilo v závislost oslabeného Rakouska na silnějším Německu. Ta vyvrcholila vypuknutím světové války, a tehdy Masaryk poznal, že Rakousko nelze reformovat, že je nutné začít jednat o samostatné republice československé.

Když koncem roku 1914 odcházel do exilu, byl si vědom, že to bude cesta nejen s nejistým výsledkem, ale také dlouhá , poněvadž přesvědčit tehdejší Dohodové mocnosti o nutnosti rozbití Rakouska-Uherska mohlo trvat léta. Odjížděl jen s dcerou Olgou, manželka a tři další děti zůstaly v Praze. Dokáže si dnes někdo vůbec představit, že Masaryk tehdy odmítl nabídku pohodlného a dobře placeného života profesora sociologie na universitě v Americe? V Evropě se válčilo, rodina v Praze neměla peněz nazbyt a otec odjel na několikaletou cestu po světě. Takového politika bychom dnes hledali opravdu dlouho.

Jak jsem slíbil, nebudu čtenáře zatěžovat podrobnostmi o všech jeho návštěvách důležitých politiků a zemích, které projel. O tom je možno najít spoustu podrobných informací v řadě knih, které o Masarykovi vyšly.

Po téměř čtyřech letech namáhavé práce, během níž projel doslova celý svět, se Masaryk vrátil do již svobodného Československa. Nedlouho poté pak prohlásil památnou větu : Tož demokracii bychom měli, teď ještě nějaké ty demokraty.

Jsem přesvědčen, že nebýt Masaryka, Československo by nikdy nevzniklo. Rakousko a Německo sice bylo ve válce poraženo, Rusko mělo po bolševické revoluci dostatek svých problémů, ale předpoklad, že by se vítězné mocnosti zajímaly o nějaké Čechy a Slováky je dosti iluzorní. Takže pravděpodobně by si nás rozebralo Maďarsko a Rakousko. Český jazyk by postupně mizel, podobně slovenština, zůstal by snad pouze někde na venkově, ale hlavním jazykem by byla němčina a maďarština.

Buďme rádi, že se našel nějaký Masárik, původem spíše Slovák, který věnoval polovinu svého života boji za svobodné Československo.

Karel Mičánek

p.s. Hodně informací, použitých v tomto článku, jsem našel v eseji Radima Kapavíka , zveřejněné v časopise Valka. Děkuji.