Karel Mičánek: Ulice v Jeseníku – Křižkovského

Dovolím si tvrdit, že mnoho obyvatel města ani netuší, že je v Jeseníku Křižkovského ulice. Krátká pěkná ulička s několika rodinnými domy a opuštěnými továrními halami bývalé STS, nebýt mateřské školy, kromě místních by tam asi nikdo nezabloudil.

Když na Dukelské ulici zahnete u prodejny Albert k okresnímu soudu, tak na konci vpravo začíná ulice Křižkovského, vlevo je Jiráskova ulice. Ulice končí křižovatkou s ulicí Boženy Němcové. Před válkou se ulička jmenovala Eichendorffstrasse, podle německého spisovatele Josepha von Eichendorff, který nějakou dobu pobýval v blízké, tehdy německé Nyse.

A podobné to asi bude i s odpovědí na otázku, kdo to byl Křižkovský, po které je dnes ulice pojmenována. Musím po pravdě říct, že jsem žádnou osobnost jménem Křižkovský ani po dlouhém hledání nenašel, naši předchůdci se pouze v názvu ulice mírně spletli a místo správného jména Křížkovský to měkké i zkrátili. Má to svou výhodu, jsme asi jediní v republice, kteří mají ulici Křižkovského.

Ale Pavel Křížkovský, to je už jiná. Hudební skladatel, sbormistr, hudebník (dokonale ovládal violu, klavír, klarinet i varhany), hudební pedagog a katolický kněz.

Narodil se roku 1820 v Neplachovicích poblíž Opavy do chudé rodiny jako nemanželský syn jedné dcer, pokřtěn byl jako Karel. Protože v domku bylo dětí opravdu hodně (11!!) a peněz málo, dali Karla na vychování strýcům, kteří se živili jak ševci, ale dosti si přivydělávali jako muzikanti. Malý Karel od malička k hudebním nástrojům tíhnul, což se ovšem hrubě nelíbilo jeho poručníkům, chtěli ať se Karel vyučí nejprve pořádnému řemeslu. To zase těžce snášel malý Karel.

Naštěstí v té době byl ve škole v Neplachovicích učitel Antonín Urbánek, který brzy poznal nevšední hudební talent mladého Křížkovského a společně s Jiřím Janáčkem (otcem Leoše Janáčka), učícím na téže škole hudební výchovu, se jim podařilo dostat mladého Karla v roce 1832 za zpěváka kůru kostela Sv. Ducha v Opavě. V Opavě také Karel v letech 1834 -39 vystudoval opavské gymnázium.

Po maturitě ještě studoval filozofii v Olomouci, ale peněz na studium bylo málo, tak školu nedokončil a po absolvování učitelských zkoušek pracoval jako učitel v Jamnici, dnes součást obce Jakartovice poblíž Opavy. Učitelské povolání mladého Křížkovského ale příliš nelákalo, takže když našetřil nějaké peníze, odešel v roce 1843 studovat na brněnskou universitu filosofii a také hudební nauku. Velmi brzy se mu podařilo na universitě založit pěvecký sbor, který velmi úspěšně vystupoval v kostelích a také v brněnských salonech.

V Brně se v těchto letech postupně stával centrem vzdělanosti Augustiniánský klášter pod vedením opata Františka Cyrila Nappa. V pravidelném písemném kontaktu tak klášter byl se známými českými vzdělanci, kupříkladu Dobrovským, Šafaříkem, Palackým a podobně. Kupodivu mnichem v klášteře byl také utopický filosof a socialista František Klácel. Opat cílevědomě vyhledával a podporoval mladé nadané studenty k oživení klášterního společenství a také plnému rozvinutí jejich talentu. Není se co divit, že si opat Napp všiml výjimečně nadaného zpěváka a hudebníka a nabídl mu vstup do kláštera.

Křížkovský pravděpodobně dlouho neváhal. Jedním z důvodů byl jeho nemanželský původ, který v té době byl značným hendikepem, omezujícím společenský a kulturní postup ve společnosti. Vstup do kláštera a možnost stát se v budoucnu knězem pro něj muselo být vysvobozením.

Dalším, bezesporu stejně důležitým důvodem byla Křížkovského láska k hudbě a možnost se jí naplno věnovat, bez existenčních starostí.

V semináři byl jeho profesorem František Sušil, sběratel moravských lidových písní a národní buditel, který dosti ovlivnil další Křížkovského hudební tvorbu. Do té doby Křížkovský obdivoval cizí velikány-Haydna, Beethovena, Cherubiniho. Díky Sušilovi objevil svět lidových písní, počal harmonicky upravovat Sušilovy zápisy a skládal k nim hudbu. První jeho sbory takto vytvořené, byly Malý převozníček, Anička a Čáry.

Jak sám Křížkovský později uvedl, pobyt v semináři byl nejšťastnějším obdobím jeho života, i když novicové měli povoleno vycházku pouze 2x v týdnu, většinu času věnovali studiu a modlení. Ale velmi dobře vybavená klášterní knihovna nabízela zvídavým studentům příjemné a užitečné strávení té zbývající trochy volného času.

V roce 1848 byl Křížkovský vysvěcen a získal církevní jméno Pavel. Brzy poté založil mimo klášter mužský pěvecký sbor, jehož byl sbormistrem a dirigentem.

Také z této doby je jeho slavná vokální skladba Utonulá na text Františka Sušila.

Křížkovský byl v té době velmi pilným autorem a hudebníkem, napsal přes 40 církevních skladeb, koncertoval jako klavírní a varhanní virtuos, v letech 1851 -57 dokonce hrál na violu ve smyčcovém kvartetu. Účastnil se i hudebního života mimo klášter, v roce 1860 založil Brněnskou besedu a byl zvolen jejím sbormistrem. Na pozvání Bedřicha Smetany řídil v roce 1861 v Praze provedení své sborové skladby Utonulá. Smetana byl dílem i provedením nadšen, což Křížkovský oprávněně považoval za svůj životní úspěch.

V roce 1872 povolal Křížkovského olomoucký arcibiskup k reformě církevní hudby. Křížkovský se stal ředitelem kůru olomoucké katedrály, avšak i nadále byl velmi aktivní organizátor, v roce 1880 založil v Olomouci pěvecko-hudební spolek Žerotín.

V roce 1883 byl postižen mrtvicí, částečně ochrnul a nemohl vykonávat funkci v olomoucké katedrále, proto se vrátil do kláštera v Brně. Na sklonku života se Křížkovský již dosti stranil lidí, na veřejnosti se objevil pravděpodobně naposledy v roce 1884, kdy přijel do Brna pražský Hlahol a na klášterním náměstí uspořádal velmi úspěšný koncert z jeho skladeb. V květnu následujícího roku Pavel Křížkovský zemřel. Jeho hrob je na Ústředním brněnském hřbitově.

Po jeho smrti vznikaly další pěvecké spolky s jeho jménem, v Opavě vzniklý dva roky po jeho smrti působí dodnes, v Praze stále působí pěvecký sbor Křížkovský, v mnoha českých a moravských městech jsou po něm pojmenovány ulice, vybudovány památníky a podobně. V Neplachovicích (část Holasovic) má na hřbitově od roku 1910 pomník.

Asi nejlépe Křížkovského charakterizoval jeho nejznámější žák Leoš Janáček. Zde ale musím poznamenat, jak se historie opakuje. Mladého Křížkovského učil Jiří Janáček, otec Leoše a Pavel Křížkovský pak učil jeho syna!

Ten pak po jeho smrti poznamenal :

Výtečným byl Pavel Křížkovský dirigentem. Nikdo, kdo pod ním zpíval, hrál, nezapomene na jedinou ze skladeb, jím nacvičených. Tak do hloubi duše, tak po výrazu cizí duše cizího skladatele nedovedl nikdo sáhnout tak směle, čistě, jako on!

Karel Mičánek

Poznámka: většinu zajímavých informací o skladatelově životě jsem získal z publikace Ing. Dobromily Lébrové – Pavel Křížkovský – 190. výročí narození. Děkuji.