Karel Mičánek – Ulice v Jeseníku – Kalvodova

Určitě ji všichni znáte, „Kalvodka“ je pohodlná spojnice mezi městem a lázněmi, klidná ulička rodinných domků a dnes taky penzionů – do lázni je to kousek cesty. Když se vydáte od vlakového nádraží po červené značce, za železničním přejezdem odbočte vlevo na ulici Sokola Tůmy a po pár krocích už jste na Kalvodově ulici.

I když podle starých map tato ulička vždy sloužila jako přístup pro pěší do lázní (o čemž také svědčí větší vily v horní části cesty, které sloužily hlavně pro ubytování lázeňských hostů), jmenovala se tato ulice až do roku 1945 Kolonienweg, pravděpodobně proto, že ve spodní části byly menší domky, vystavěné méně movitými obyvateli tehdejšího Frývaldova.

Podle koho tedy byla v roce 1945 ulice nově pojmenována? Ve Wikipedii najdete Kalvodů více, je ale takřka jisté, že komise, která rozhodovala o názvech ulic už ne ve Frývaldově, ale v Jeseníku, vybrala jméno malíře, českého

wikipedia

Zdroj. wikipedia.cz

krajináře Aloise Kalvodu (ještě by přicházel v úvahu akademický sochař Antonín Kalvoda, který se narodil ve Šlapanicích, stejně jako malíř Kalvoda, ale je to méně pravděpodobné).

Malíř Alois Kalvoda bezesporu patří mezi přední české krajináře na přelomu 19. a 20. století. Narodil se v roce 1875 jako osmé z desíti dětí rodiny Kalvodů ve Šlapanicích. Rodiče vlastnili menší statek, otec si ještě přivydělával jako krejčí, takže si i při tolika dětech nežili špatně. Do vážných existenčních problémů se rodina dostala v roce 1884, kdy se otec vážně zranil při opravě střechy a krátce nato zemřel. Matka, aby zajistila dětem živobytí a dobré vzdělání, prodala statek a s dětmi se přestěhovala do polorozpadlé chalupy ve Šlapanicích. Z poznámek mladého Aloise víme, že to byla velmi energická a podnikavá žena, která veškeré úsilí věnovala svým dětem a jejich budoucnosti.

Alois Kalvoda začal v roce 1887 studovat na gymnáziu v Brně, studium ale nedokončil, stále více jej to táhlo k malířství . V roce 1891 úspěšně složil přijímací zkoušku na studium pražské Akademii v krajinářském atelieru známého malíře Mařáka. Mladý Kalvoda příliš neoplýval přirozeným nadáním, o to více však byl vytrvalý a houževnatý (tyto vlastnosti si přinesl z domova, kdy se od mládí musel v rodině bez otce společně s matkou starat i o své bratry a sestry).

Julius Mařák byl bezesporu vynikajícím malířem, ale i dobrým pedagogem. Pravidelně organizoval školní výstavy malířských děl svých žáků, kde si chudší studenti mohli přivydělat prodejem svých obrazů a zároveň se jejich jména dostávala do povědomí veřejnosti.

Osiky u Velkých Němčic Zdroj:http://sbirky.moravska-galerie.cz

V roce 1898 Alois Kalvoda ukončil studia na Akademii pěkným úspěchem – na výstavě , pořádané Akademií získal 1. cenu za obraz Píseň jara a porota převzala jeho závěrečnou práci Osiky u Velkých Němčic. Následně pak po získání Hlávkova stipendia odjel na studijní cestu do Paříže.

Po návratu do Prahy převzal ateliér zemřelého přítele , malíře Luďka Marolda (určitě si vzpomenete na Maroldovo panorama bitvy u Lipan), kde také v roce 1900 založil a pak dlouhá léta vedl soukromou malířskou školu. Dlužno poznamenat, že v té době také velmi usiloval o uvolněné místo profesora krajinářství na pražské Akademii , společně se známým malířem Slavíčkem, ale nepodařilo se to ani jednomu z nich. Možná to bylo dobře, Kalvoda se pak plně věnoval nejen tvorbě, ale hlavně své malířské škole, kterou za téměř 30 let prošly desítky žáků a z mnoha z nich se stali velmi úspěšní malíři(Josef Váchal, Karel Němec, Martin Benka , Hermína Henychová a další).

Přišla I. světová válka, Kalvoda sice vzhledem k věku nemusel narukovat, ale jak sám napsal –pro krajináře na venkově bylo tísnivě a v ateliéru nebylo nálady dělat přírodu.

Když v roce 1918 nově vzniklá československá republika uskutečnila rozsáhlou pozemkovou reformu, naskytla se Kalvodovi možnost za výhodnou cenu koupit poblíž Klatov malý zámeček Běhařov – zámek se statkem a rozsáhlými pozemky vlastnili Hohenzolernové, kteří jej i se statkem pronajímali. Po válce byly pozemky rozparcelovány a dosti zchátralý zámek nabídnut k prodeji. Kalvoda se rozhodl zámek koupit a přemístit tam na letní měsíce svou malířskou školu. Následnou rekonstrukcí a dalšími nutnými úpravami se ale notně zadlužil a tak Kalvoda produkoval velké množství obrazů, jimž pak kritikové vyčítali schematičnost a nízkou kvalitu. Nebyla to tak úplně pravda, Kalvodovy obrazy se dobře prodávaly i za jeho života, a zvláště v současnosti jsou Kalvodovy obrazy nejen této doby, žádané a dobře prodejné za dosti vysoké ceny. Ale malíř Kalvoda získal přezdívku -malíř bříz, které se během života již nezbavil ( dokonce i v parku u zámku Běhařov sázel břízy).

Letní malířská škola v Běhařově si brzy získala dobré jméno, vesnice, přezdívána Kalvodov se stala známým kulturním a společenským centrem.

Svědčí o tom i ceny, za které Kalvoda nabízel pobyt v malířské škole :

vyučování 900,- Kč/měsíc

ubytování 400 – 600,- Kč/měsíc

strava 615,- Kč/měsíc

Když uvážíme, že v té době byl měsíční plat učitele tak 1100 – 1200 Kč, úředník si vydělat o pár stovek více, stál pobyt ve škole takřka dva měsíční platy. Přesto neměl Kalvoda nouzi o žáky, naopak kapacita ubytování v zámečku nestačila a někteří účastníci museli bydlet na privátech ve vesnici.

Dosud jsem se vůbec nezmínil o malířově soukromém životě. Tak tedy alespoň něco :

V roce 1905 během letní malířské školy na Křivoklátsku se seznámil s dcerou místního notáře Annou Fastrovou, za pár měsíců byla svatba. Manželé bydleli v Praze, ale koupili si malou chaloupku na Křivoklátsku, jak podobné dnešní chalupářské módě. Okolní příroda učarovala Kalvodovi, namaloval zde řadu vynikajících obrazů.

Manželství ale nebylo příliš šťastné, Alois i Anna měli rozdílné zájmy a představy o životě, bydleli sice společně, ale to bylo asi tak všechno. Přesto tento bezdětný svazek vydržel až do rozvodu v roce 1929.

V roce 1933, to bylo Kalvodovi již 58 let, se velmi sblížil s mladou učitelkou Boženou Pelouškovou (25let), která navštěvovala jeho malířský kurs. Ještě téhož roku byla svatba. Bohužel v té době již byl Alois Kalvoda dosti nemocen (ateroskleróza), a v červnu příštího roku zemřel na zámku Běhařov. Půl roku po jeho smrti se mu narodilo jeho jediné dítě – dcera Taťána.

Jak vidíte, malíř Alois Kalvoda žil celkem obyčejný život, jako stovky jiných v jeho době i dnes. Žádné zajímavosti pro bulvární noviny, které vycházely i v jeho době. Prožil světovou válku, vznik samostatného československého státu, ale na jeho tvorbu to zase tak rozhodující vliv nijak nemělo.

Přesto je ale Alois Kalvoda výjimečnou osobností. V mnoha českých domácnostech nalezneme jeho obrazy, které jsou brány jako rodinné skvosty, podobné je to v řadě galerií. Jeho obrazy, zachycující krásu okolní přírody, budou i za dalších 100 let stejně krásné, otázka ovšem je, jak bude za 100 let vypadat Křivoklátsko, jižní Morava , Šumava a další místa, kde Kalvoda tvořil. Možná se naši potomci budou učit o březovém háji jen podle Kalvodových obrazů. 

Pevně věřím, že tomu tak nebude.

Karel Mičánek

Odpověď k

  1. Miroslava napsal:

    Pěkný a zajímavý článek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.