KAREL MIČÁNEK – Ulice v Jeseníku – Jiráskova

Vážně pochybuji, že si většina čtenářů ihned představí, kde Jiráskova ulice v Jeseníku vlastně je.

A přitom ústí (či začíná) na velmi frekventované Dukelské ulici. Když jdete od jídelny Praděd po Dukelské, tak těsně před supermarketem Albert odbočte vlevo do mírného kopce a jste na Jiráskově ulici. Kromě boční fasády Albertu a pár rodinných domků tam naleznete ještě mateřskou školu a taneční studio. Nepříliš dlouhá, úzká ulička, na konci sejdete na jednosměrnou Žižkovu ulici.

Přesto je to ulička, jejíž historie je dosti dlouhá, před válkou se nazývala Lorenzgasse, odbočovala do kopce z Gärtnergasse ( dnes Žižkova) k několika domům, asi nejznámější je starši dům s kamennou plastikou na fasádě, v dávných dobách sloužil jako útulek pro malé děti, dnes bychom to nazvali kojenecký ústav, samozřejmě odpovídající podmínkám té doby. Tehdy byla Žižkova ulice a také Jiráskova spíše dělnickou kolonií, chudší čtvrtí v bohatším Frývaldově.

Ale vraťme se k dnešnímu jménu ulice. Zcela jistě mi každý z vás bez velkého přemýšlení odpoví na otázku, po kom je tato ulice pojmenována – samozřejmě po velmi známém českém spisovateli Aloisu Jiráskovi. Nebojte se, nebudu vás zatěžovat podrobným popisem jeho života, tak snad jen pár základních informací. Pro ty, kteří už na školní léta jen vzpomínají, to možná bude i zajímavé.

Alois Jirásek, český prozaik, dramatik a také politik, se narodil v roce 1851 v Hronově jako čtvrté dítě hronovského pekaře, postupně mu přibyli ještě další čtyři sourozenci, celkem tedy Jiráskovi živili osm dětí! To je i na dnešní dobu sociálních přídavků pro rodinu opravdu velká finanční zátěž.

Přesto mladému Aloisovi rodiče zajistili slušné vzdělání. Po základní škole nastoupil v roce 1863 na benediktinské gymnázium v Broumově, pak v roce 1867 na české gymnázium v Hradci Králové, studium ukončil v roce 1871, a téhož roku začal studovat historii na Pražské univerzitě. Po absolutoriu se stal v roce 1874 profesorem na gymnáziu v Litomyšli, kde vyučoval dalších 14 let.

Svou tvůrčí a publikační činnost započal již během studií, již v roce 1871 vyšla ve Světozoru jeho báseň Žena podloudníkova, jeho prvním větším literárním dílem byli Skaláci – 1875. Pak další a další , kupříkladu Filosofská historie – 1878, Psohlavci-1884, Jirásek jako profesor na gymnáziu byl velmi aktivní a pilný. Mezitím se stihl oženit (1879) a postupně se manželům narodilo 8 dětí ( 7 dcer a jeden syn), inu Jirásek šel co do velikosti rodiny ve stopách svého otce.

V roce 1888 se Jirásek s celou velkou rodinou odstěhoval do Prahy, kde se živil podobně jako v Litomyšli – učil na gymnáziu v Žitné ulici, kde vytrval až do svého odchodu do důchodu v roce 1909.

Pobyt v Praze Jiráskovi velmi prospíval, seznámil se zde s řadou dalších spisovatelů a umělců. Zde také vznikla většina jeho dramat a rozsáhlých románových děl. Alois Jirásek se brzy stal známým a hojně vydávaným spisovatelem. V roce 1890 se stal řádným členem České akademie věd a umění, v roce 1901 mimořádným členem Královské české společnosti nauk.

Alois Jirásek se již plně věnoval literární tvorbě. Pravidelně jezdil po Čechách, aby se důkladně seznámil s místy, kam pak vkládal děj svých knih. Také se začal angažovat politicky. Není divu, české země v rakouské říši této doby to neměly jednoduché. Rozpínavost Maďarů a stále silnější vliv Německa určitě nepřispívaly k pocitům národní hrdosti Čechů v mnohonárodním Rakousku-Uhersku.

Také proto Jirásek zvolil za hlavní část svého literárního díla dobu husitskou, dle mnohých historiků nejslavnější dobu českých dějin. Jeho romány jsou velmi čtivé, spisovatel dokáže čtenáře opravdu vtáhnout do děje. I když někteří pozdější kritikové mluví o Jiráskovi, že psal o husitech jako o osvoboditelích národa , přičemž to podle nich byli spíše raubíři a lapkové, není to pravda.

Jirásek důsledně dbal na to, aby ve svých dílech ukázal vždy obě strany konfliktu, popsal i vypalování klášterů, hrůzy bojů, i pocity obyčejných lidí, kteří v té době žili. Jirásek v raném věku poznal krvavou stranu bojů během prusko-rakouské války v roce 1866, kdy se přes Hronov i Broumov přehnala vojska obou válčících stran, viděl mnoho zraněných i umírajících.

Alois Jirásek jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, podporující úsilí o samostatnost českého národa, vlastně celé jeho literární dílo je charakteristické pro myšlenku tohoto manifestu. 28.10.1918 se účastnil čtení deklarace vyhlášení československé samostatnosti u sochy sv.Václava, Od počátku nezávislého Československa byl poslancem Revolučního národního shromáždění. V té době se také názorově zcela rozešel s katolickou církví , společně s několika dalšími poslanci připravil návrh zákona, kterým se zcela ruší veškeré církevní svátky a nahrazují se svátky národními a občanskými. I když tento zákon nebyl nikdy schválen katolická církev na takovou troufalost nezapomněla.

Pomník Aloise Jiráska (1851–1930), spisovatele spjatého svým životem i tvorbou mimo jiné i s Litomyšlí, byl ve městě odhalen roku 1959. Autorem byl sochař Vincenc Makovský (1900–66)

V prvních československých parlamentních volbách se stal senátorem Národního shromáždění (1920-1925). V politice setrval až do své nemoci, která mu takřka znemožnila psát ( Jirásek na základě akutní urosepse prakticky ohluchl).

Alois Jirásek zemřel v Praze v roce 1930. Katolická církev zakázala k uctění památky slavného spisovatele zvonit zvony pražských kostelů, pohřební obřad byl bez kněze. Přesto Praha uspořádala Jiráskovi pompézní pohřeb s obrovským katafalkem na Václavském náměstí. Pohřbu se zúčastnila řada politiků, prezidenta Masaryka nevyjímaje, rektoři universit, diplomatický sbor spřátelených států a hlavně tisíce vděčných Pražanů, kteří Jiráska měli opravdu rádi.

Roky plynou, politické režimy se mění, ale Jiráskovy knihy se vydávají a hlavně čtou stále. Když čtu na internetu ohlasy mladých studentů, kteří znovu a znovu objevují krásu jeho historických románů, podobně jako já , student gymnázia před mnoha lety, jsem opravdu rád. Stále se sice objevují názory historiků, kteří dobu husitskou popisují takřka jako největší úpadek českého národa, ale jim podobní byli již za spisovatelova života. Málokdo si vzpomene na jejich jména, málokterý má v některém českém městě ulici, či pomník. Skutečná pravda vytrvá staletí, děkujme Aloisi Jiráskovi, že svými knihami výrazně pomohl českému národu k jeho samostatnosti. Kéž bychom měli i v dnešní době podobné literáty, kteří o naší historii vyprávějí s hrdostí.

Karel Mičánek

Foto: jn, web