Vážení čtenáři možná si ještě pamatujete, jak jsem se s Vámi v jednom z minulých číslech dělil o zážitky vidnavských deváťáků z jejich vodáckého kurzu. Tak mi tedy ještě jednou dovolte, abych tak trošku navázal na toto téma ze školního života žáků ZŠ Vidnava a tentokrát se s Vámi podělil o zážitky z kurzu cyklistického, který byl taktéž pořádán ve spolupráci se SVČ DUHA Jeseník pro žáky osmé třídy.

Tato akce, která je součástí ŠVP ZŠ Vidnava vždy vyžaduje spoustu teoretické i praktické přípravy již dlouho před samotnou realizací. A to jak pro přípravu žáků, jejich znalost pravidel silničního provozu a technického stavu jejich kol, tak i s realizací samotného kurzu. Tímto bych velice rád poděkoval všem, kteří se na jeho realizaci podíleli, zejména pak paní učitelce Janošťákové a pánům Rounovi, Křenovi a Mikelovi. Vždyť už samotný název „Přejezd Rychlebských hor“ napovídá, že zcela určitě by nešlo zůstat celých pět dní na jedné základně a odtud podnikat jednotlivé etapy nebo chcete-li vyjížďky.

Nicméně po všech přípravách konečně nadešel den „D“ a tím bylo pondělí 12.6.2017. Ráno v osm hodin se na bývalém vlakovém nádraží ve Vidnavě sešli borci z osmé třídy, kteří byli rozhodnuti se poprat s celkem asi se 180 kilometry jízdy na kole, kdy budou chtít zdolat pásmo Rychlebských hor a po pěti dnech cyklistického putování dorazit zpět do Vidnavy. Žáci naložili své spacáky a batohy do připraveného doprovodného vozidla, které jim po celou dobu kurzu sloužilo pro přepravu materiálu a vybavení, jež by na svých bedrech v mnohdy těžkém a náročném terénu nesli velmi těžko. S sebou si vezli jen to nejnutnější pro zvládnutí každé etapy.

No a jak to tedy všechno probíhalo? První den jsme se vydali z Vidnavy přes Javorník na Borůvkovou horu do nadmořské výšky 900m.n.m., kde jsme z tamější rozhledny viděli daleko do Polska a Vidnavy a kraj Žulovska jsme měli jako na dlani. Dále pak jsme sjeli zpět do Javorníku, zavítali na Javornickou vodní nádrž a následně se přesunuli do tábora v Račím údolí, kde jsme se ubytovali a čekala nás horká sprcha a vydatná večeře. V úterý ráno jsme po snídani vyjeli směrem k památníku zajateckých táborů z druhé světové války, vyšplhali se na Roveň a sjeli na Hraničky. Tam jsme si dopřáli delší odpočinek, protože Hraničky jsou místo vskutku kouzelné a navíc počasí nám víc než přálo. Po alespoň částečném obnovení ubyvších sil jsme pokračovali po hřebenu Rychleb až na místo Pod Kovadlinou, odtud sjeli do Skorošic a poté dojeli po mírném stoupání do Nýznerova na „Lágr“, kde naše druhá cyklistická etapa skončila. „Lágr“, to není žádný hotel ani penzion, kde by se dala očekávat horká sprcha nebo spaní v teplých peřinách. „Lágr“ totiž svému jménu vděčí za to, že kdysi za druhé světové války skutečně býval lágrem pro válečné zajatce. Ale nebojte se, tak hrůzostrašné a drsné to tam zase není. Z bývalého lágru je dnes lovecká chata, kde se pohodlně vejde i větší skupina lidí a najde zde vše potřebné pro přespání. Navíc zde na nás už čekalo naše doprovodné vozidlo se spacáky a guláš, který byl připravený pro naše cyklisty skutečným „mistrem“ kuchařem. Po výborné večeři a spáchané hygieně ve zdejších bystřinných lázních jsme večer sladce usnuli a sbírali síly na středeční, v pořadí již třetí, horskou etapu. Ta začala opravdu velmi ostře. Naším prvním výškovým bodem byl totiž ten nejvyšší za celý cyklistický kurz. Asi již tušíte, že to nemohlo být nic jiného než nejvyšší vrchol Rychlebských hor, Smrk se svou nadmořskou výškou 1124m.n.m. Ze Smrku jsme dojeli na horskou chatu Paprsek a tam si dopřáli teplou polévku, či borůvkové knedlíky. Z Paprsku jsme plni znovunabytého elánu sjeli do Ostružné na penzion Anežka. Tady už to všichni moc dobře znali, protože penzion Anežka je naší starou dobrou základnou pro většinu našich sportovně vzdělávacích akcí a najdete zde vše, co potřebujete. Skvělá večeře, horká sprcha, měkoučké postele, dokonce televize na každém pokoji a pro všechny neunavitelné nové umělé sportovní hřiště spolu se skvělými a laskavými majiteli Oldou a Gábinou Balatkovými, to vše jsme vstřebávali plnými doušky a oddávali se zaslouženému odpočinku. Ve čtvrtek nás čekalo pohodové putování po okolí Starého Města a po návratu na základnu jsme si ještě protáhli těla v bazénu přímo na penzionu. No, a je tady poslední den našeho cyklistického putování. V pátek po snídani jsme se vydali směrem na Ramzovou a po starých běžeckých trasách se na kolech přemístili do Horní Lipové. Odtud jsme pak zase supěli do kopce na lomy na Smrčníku, dolů na Pomezí a zase do kopce až pod Medvědí kámen. Po cestě na Sokolí vrch jsme se občerstvili lahodnou vodou z pramenů Vidnávky a pak nás čekal dlouhý sjezd do Nové Červené Vody. No a odtud je to do Vidnavy jen co by kamenem dohodil. A tak jsme v pátek 16.6. dorazili zdárně do cíle. Všichni zdraví a celí, drobné oděrky a šrámy nepočítám, nejsme totiž z marcipánu. A to, že ti mladí cyklisté z osmé třídy nejsou žádné bábovky, to se ukázalo po všech stránkách a klobouk dolů před nimi. Ona to opravdu totiž nebyla, jak se říká „procházka růžovým sadem“.

Takže, vážení studenti a studentky: „Díky, byli jste skvělí.“ A vy sedmáci: “Těšíme se na vás příští rok“.

Za SVČ DUHA Jeseník, Bc. Daniel Krčmář.