KAREL MIČÁNEK: Názvy ulic v Jeseníku – ulice Dobrovského
Najít v Jeseníku ulici Dobrovského není až tak snadné. Je to krátká ulička, když odbočíte na Husově ulici do kopce kolem Katastrálního úřadu ulicí Na svahu, po pár desítkách metrů narazíte vlevo na ulici Dobrovského, po které dojdete až na Zlatou stezku, tam ulička končí.
Nenápadná ulička s pár domy, opravdu velký protiklad proti muži, po kterém byla pojmenována.
Josef Dobrovský byl ve své době opravdu velmi známou osobností.
Kdo byl Josef Dobrovský?
Narodil se v roce 1753 v rodině vojáka Jakuba Doubravského ve vesničce Ďarmoty( dnes je v Maďarsku), při zápisu českého příjmení Doubravský se však matriční úředník poněkud spletl, a zapsal jméno dítěte Dobrovský. I když bychom tomu dnes stěží uvěřili, tehdy opravdu platilo, co je psáno, to je dáno, a tak se malý Josef po celý svůj život jmenoval jinak, než jeho otec, tedy Josef Dobrovský. Inu, císařovna Marie Terezie, která povinná neměnná příjmení zavedla, byla asi dosti přísná. Dříve si lidé mohli během života příjmení libovolně měnit, důležité bylo jméno.
Jan Vilímek – portrét Josefa Dobrovského
Rodina rakouského vojáka se dosti často stěhovala, doma mluvili všichni pouze německy, a tak se Josef začal pořádně učit česky až na gymnáziu v Havlíčkově Brodě, tehdy to byl ovšem Brod Německý. Dva roky studoval u jezuitů v Klatovech, pak v Praze filosofii a teologii.
Josef Dobrovský dostudoval teologii v Praze. Již během studií se u něj projevoval silný cit pro vědeckou poctivost. Ve svých 25 letech napsal zajímavou práci o evangeliu Sv. Marka, jehož část tzv. Zlomek pražský údajně napsal sám apoštol Marek. Dobrovský prokázal, že toto tvrzení je nepravdivé, je to výňatek z evangeliáře z 9. století, uložený v italské Cividale. Tímto odvážným činem si ovšem získal kolem sebe řadu nepřátel.
V letech 1787-1790 pracoval jako sekretář a následně rektor kněžského semináře na Hradisku u Olomouce ( Dnes je na Hradisku vojenská nemocnice).
Roku 1790, po smrti císaře Josefa II byl seminář zrušen, a tak Josef Dobrovský ve věku 37 let obdržel státní penzi a vrátil se zpět do Prahy. Také díky finanční podpoře hrabat Nosticů ( penze nebyla příliš vysoká, ročně pobíral asi 500 zlatých), se Josef Dobrovský začal plně věnovat vědecké a badatelské činnosti a brzy si vydobyl velmi známé jméno.
V té době napsal množství prací pro slavistiku, byť kupodivu vše psal pouze německy .
Uvádím pouze ty zásadnější :
1792- Dějiny českého jazyka a literatury
1802 Slovník německo – český
1802 Kritické pokusy, jak očistit starší české dějiny od pozdějších výmyslů
1809 Zevrubná mluvnice jazyka českého
Busta národního buditele Josefa Dobrovského na pražské Kampě
Zde stanovil mimo jiné pravidla tvorby slov. Zabránil tak další činnosti tak zvaných „brusičů jazyka“, kteří vymýšleli nová, gramaticky nesmyslná slova, kupříkladu knihovtipník – student, hlubozník- basa, usmívka – ironie, a také se snažil odstranit z češtiny řadu germanismů.
V roce 1818 veřejně prohlásil, že „ nalezený“ Rukopis Zelenohorský je falzum. Za to sklidil označení, že je slavizujícím Němcem. Jeho dílo pak čeští badatelé začali přehlížet, i když prakticky vytvořil základní kameny pro jejich práci. Přitom Dobrovský byl všeobecně znám svou vědeckou poctivostí.
Josef Dobrovský pak odpověděl citátem, který je i pro nás stále k zamyšlení :
Řídím se heslem pronásledovat omyly, ne lidi. Chci totiž prospívat, ne obviňovat!
Koncem roku 1828 odjel Dobrovský do Brna studovat ve zdejších knihovnách. V sychravých zimních měsících onemocněl zánětem plic a 6. ledna 1829 Josef Dobrovský zemřel v brněnském klášteře Milosrdných bratří.
Mnohokrát bylo Dobrovskému za jeho života vyčítáno, že nevěří v trvalost jazyka českého, že je vlastně spíše Němcem, který se o češtinu zajímá jako o jazyk bez budoucnosti. Ale nebýt Dobrovského, těžko bychom měli spisovatele a vědce jako Máchu, Erbena, Palackého, Šafaříka a další.
On to byl, kdo položil základy rozeznávání slovních kořenů a kmenů, on vytvořil první českou mluvnici.
A že se postavil na odpor proti lžím a bludům? Za takový postoj zaslouží naše uznání. Je nám stále vzorem i dnes, kdy je stejně jako dříve velmi odvážné postavit se proti většinovému názoru, i když je zřejmé, že není správný ani pravdivý ( to se ovšem netýká anonymů na internetu).
Važme si tedy odkazu Josefa Dobrovského a pokud se nám něco opravdu nelíbí, dejme to otevřeně najevo.
Karel Mičánek
Foto: JN, wikipedia, mapy.cz, google.cz
